» Bad job V. » Posted by      

Na zdejší zimě je nejlepší asi ta polární záře. Jinak to tu až za tolik nestojí. Pro mě je to ale ideální místo. Místní mě znají a nevyptávají se. Pořídit si tady bydlení nebyl nejhorší nápad. Všichni mě mají za dalšího potrhlého evropského vědátorka, co čerpá fondy EU na podporu vědy k pozorování plejtváků a keporkaků. Jednou za čas se tu ukážu, nepřipadám jim tu pak podezřelý. Obyvatelé Kangequ jsou vůbec milí lidé i když jich tu žije všeho všudy pět a půl. Obchod tu taky prakticky není. Vlastně tu není pořádně nic. Jen sem tam někdo jede do 18 km vzdáleného hlavního města a přiveze zpět zásoby pro ostatní. Tenhle týden je řada na mě.

„God dag! At bringe noget i Nuuk?“ Ptám se souseda a pak i ostatních.

Docela se mi smějí, ale uznávám, že dánsky fakt moc neumím. Nakonec přecházíme raději do angličtiny a půlka místních rodin mi předává seznamy na nákup. Doufám, že se mi to všechno vleze do člunu. Ale co, mám ho konec konců nafukovací a to doslova. Místní počasí mu moc nesvědčí. Doufám, že ta promrzlá guma někde nepraskne.

Člun „parkuju“ u soukromého mola místní loděnice. Je to blíž, nemusím pak objíždět půlku poloostrova. A navíc je hned za rohem pošta, kterou musím navštívit. Na samotném pobřeží mě vítají místní červeno oranžové domky. Vypadají nádherně nově, ale to bude asi tím, že je místní každý půlrok znovu natírají antikorozivními barvami. Všechno tu vlastně vypadá tak nějak nově. A červená a oranžová tomuhle skalnatému studenému místu aspoň dodávají mírnou iluzi vlídnosti. Auto mám jen pár kroků od mola, kousek za katedrálou. Snad mu tou zimou nevytuhla baterka a nezamrzla nafta.

Snídám u Brugsena a hned potom jdu za roh do Grønlandsbanken, vybrat nějaké drobné na cestu. Asi nikdy nepochopím, co za ptáka to na tom baráku mají vyobrazeného. V místním obchodě dávám seznam věcí, které si pak vyzvednu cestou zpět na ostrov. Hned potom mířím na letiště. Mimochodem, místní golfové hřiště je unikát. Všeho všudy pár metrů greenu mezi skalami trčícími ze země. Doporučuju si tu zahrát, je to mazec.

Jdu do hangáru a vytahuju na čerstvý vzdoušek svého mazlíka: Embraer Legacy 600. Je to sice dost nápadné letadýlko, ale pořád lepší než Gulfstream G650, nad tím jsem jednu dobu taky uvažoval. Legacy ale pro mé potřeby bohatě stačí. S doletem 6000 km je to ideální stroj. A navíc stojí o polovinu míň než G650, za toho bych miliardu českých fakt nevysázel. Jistě, možná se ptáte, proč jsem si nekoupil něco míň nápadného, řekněme třeba Eclipse 500, za slabý milion dolarů… No… říkejte tomu třeba rozmar. Hlavně šlo ale o dolet a rychlost. A rozdíl mezi 2000 km a 6000 km a 700 km/hod. a 850 km/hod. už za nějaký ten příplatek stojí, ne?

 Za necelých 6 hodin dosedám na ranvej v New Yorku. Celní kontrola není problém, je to soukromé letiště. Tady se na nic neptají, ne za dostatečný balík zelených bankovek. Taxík, oběd, trocha šplhu po místních střechách, 15 minut čekání, jedna přesná rána mou zbrusu novou L96 A1 (profík by s ní zabil na 1000 metrů, mě kvůli silnému větru mezi zúženými stěnami mrakodrapů, musí stačit poloviční vzdálenost), výtahem dolů, taxi, letiště, další placení a hurá do Grónska.

K večeru padám do postele jako podťatý, v krbu hoří topné uhlíky a mě je fajn. V nejvyšší radě Arcani je zase o jedno místo navíc. Jen škoda, že mi zrovna za tohle nikdo nezaplatí…

Comments

Comments are closed.