» Bad job III. » Posted by Tomáš Wojnar
Kafe… no konečně, už jsem myslel, že mi ho nedonesou. List novin otáčím o dvě strany dopředu, přeskakuji tím články, které mne opravdu nezajímají. Poslepu míchám černou tekutinu v šálku před sebou a vychutnávám si její vůni promísenou s kouřem doutníku pána u stolu naproti.
» Bad job II. » Posted by Tomáš Wojnar
Má práce není nijak složitá. Řekněme, že jen vyžaduje dělat to, co je aktuálně zapotřebí. Ať už pro toho anebo onoho… Složitější je bezpečně přijmout zakázku a stejně tak bezpečně si za ni nechat zaplatit. Má práce je v tomhle dosti specifická, nikdo by neměl vědět, čím a jak se živím.
» Bad job I. » Posted by Tomáš Wojnar
Nesnáším svou práci. Je vážně odporná. Ale… když já jsem v ní tak zatraceně dobrý. Tak co mám dělat? Přestat se živit tím, v čem jediném vynikám nad ostatními? To těžko…
» Stínemzvaný III. » Posted by Tomáš Wojnar
Z nedalekého vrcholku je pozorovaly temně rudé oči. Cítily to, co hledaly, vpíjely se do podstaty oné bytosti a jediné co naplňovalo jejich podstatu byla nenávist. Nenávist tak hluboká, že málem zastínila přítomnost bytosti druhé. Bytosti, jejíž podstata páchla a zároveň byla tak blízká. Do očí se pomalu začínala vkrádat nejistota, neboť nechápaly, jak je existence […]
» Stínemzvaný II. » Posted by Tomáš Wojnar
„Otče, už je to měsíc a stále jsi mi neodpověděl na žádnou z otázek…“ Marko a Tarr putovali dlouhé týdny horskými roklemi a vyhýbali se všem lidským obydlím, na která cestou narazili. „Slyšíš? Já chci vědět co se to tam ve vesnici stalo. Říkal jsi, že mi odpovíš na všechno, co mě zajímá, když s tebou půjdu, […]
» Stínemzvaný I. » Posted by Tomáš Wojnar
„Otče…“ říkal mu tak, ani nevěděl proč. Snad proto, že se jej kdysi ujal. Snad proto, že jeho vlastní rodina už byla dávno hluboko pod zemí a nikoho jiného neměl. Snad proto, že byl příliš mladý na to, aby sobě nejbližšího člověka dokázal nazývat jinak než otcem.
» Lovec démonů II. » Posted by Tomáš Wojnar
Sklepení páchlo hnilobou. Stěny pokrývaly vrstvy vlhkého prachu a pavučin. Panovala zde naprostá tma. Jen místy prosvítalo matné světlo stropních průzorů. Cítil jeho hlad a věděl, že zde číhá…
» Lovec démonů I. » Posted by Tomáš Wojnar
Běžel… dech se čím dál tím víc zkracoval a plíce rozšiřovaly tak, až hrozilo, že prasknou. Viděl, ačkoliv byla naprostá tma – ani měsíc nesvítil. Stromy jej míjeli jen velice těsně a nejednou se musel vyhýbat na poslední chvíli všemožným nástrahám, které ukrýval setmělý hvozd.
» Marbh » Posted by Tomáš Wojnar
„Hmm… pozoruhodné…“ Pousmál se, což u něj nebylo zrovna běžné, a následně si musel s mírným zamračením poupravit upadávající čelist. „…čemu vděčím za tvou návštěvu, Saless?“
» Melancholický optimismus » Posted by Tomáš Wojnar
(text k hudbě Martina Ďatka)