» Cestou tam » Posted by Tomáš Wojnar
Kráčejíc tou cestou,
za „lepšími zítřky,
setkával jsem se s krví,
někdy svou a jindy cizí.
*
Barva, hustota i zápach,
byly vždy stejné.
Jen ta cízí mne nebolela.
Alespoň ne tolik…
*
Společné utrpení,
mělo příchuť bratrství…
Žel ne skutečného.
*
Prolévali jsme tu krev,
až do poslední kapky.
Nezbylo nic,
co bychom mohli prolévat dále.
*
Životy plynuly,
lidé umírali,
rodili se jiní….
*
Slunce také vycházelo,
znovu a znovu…
*
Každým dnem však bylo temnější,
a nesvítilo již tak silně,
jako předchozího dne.
*
Umíralo s námi…
*
Shlížejíc shůry,
sdílejíc s námi břemena našich životů.
*
Umíralo,
a my s ním…
*
Ta smrt nás provázela,
a my drželi ji za ruku,
jako malé dítě svou matku.
*
Takto šli jsme,
vstříc „lepším zítřkům“,
které byly každým dnem,
horší a temnější…
*
Bez Sluneční záře…
*
Šli jsme domů…
*
Po tmě a sami…